Boskovickábrázda

Boskovická brázda je přibližně 100 km dlouhá a 3 až 10 km široká propadlina, táhnoucí se severojižně od Moravské Třebové přes Letovice, Boskovice a Rosice do Moravského Krumlova. Propadlina je vyplněna z větší části usazeninami spodního permu, jen v jižní části v okolí Rosic a Oslavan se nacházejí vrstvy sedimentů svrchního karbonu. Boskovická brázda patří mezi pánve limnického permokarbonu, je tedy vnitrozemská a její usazeniny vznikaly v sladkovodních jezerech, močálech a rašeliništích.

 

Zájem paleontologů o boskovickou brázdu sahá do poloviny 19.století, no až počátkem 20.století začal být výzkum intenzivnější. Byl to hlavně Josef Augusta, kdo zdokumentoval lokality permokarbonské flóry a fauny, systematicky studoval obojživelníky boskovické brázdy a rovněž velkou mírou přispěl ke geologickému a paleontologickému výzkumu jižní i západní části boskovické brázdy. V jeho stopách pokračoval Zdeněk Špinar, který mimo jiné revidoval podstatnou část tehdejších nálezů diskosauriscidných obojživelníků, bohaté nálezy permského hmyzu jsou spojeny s dlouholetým výzkumem Jarmily Kukalové-Peckové. V nedávném období se Jaroslav Zajíc a Stanislav Štamberg věnovali rozsáhlému studiu permokarbonských paprskoplutvých ryb, některé skupiny obratlovců, především obojživelníků čeledi Discosauriscidae zpracoval Jozef Klembara.